About Zrní

Zrní (meaning "grain" or "corn" in Czech) is a band from Kladno, Czech Republic. They call their music "něžný artbrut" ("tender art brut") The band formed on June 23rd, 2001, which is the day of their first (unofficial) concert at the restaurant "U České Lípy". How they describe themselves: "Tender artbrut. Wood, muscles, water, hammers. We are Zrní, a band from Kladno. We like to play with music, to talk through music, to communicate like you do with your fingers in the air, like people in the streets. We are inspired by everything: sounds, animals, comics, computers, the Poldi steelworks. We draw from this fast-paced electronic time of today, which brings all kinds of different sounds of machines, cars, cities. It brings new human feelings, new situations, new engineering possibilities. We also get inspiration from the folk music, which comes from this land and the experience of our ancestors. We sing in Czech. About the night city, the homeless, about apple trees in the orchard. About the computer game hero, who goes to discover the world. There is five of us. In an unchanging lineup, we've been playing together since 2001." Members of the band: Jan Unger (vocals, recorder, acoustic guitar) Jan Juklík (electric and acoustic guitar, vocals) Jan Fišer (violin) Jan Caithaml (bass, vocals) Ondřej Slavík (drums, accordion, beatbox, sampler) Discography: 2004 - 1st demo 2009 - Voní 2011 - Hrdina Počítačový hry jde do světa 2012 - Kolik váží vaše touha? (with VerTeDance) 2012 - Soundtrack ke konci světa 2013 - Zrnitost - remixy SKKS (Remix album) 2014 - Následuj kojota Singles Loďky / Stůj / Ukolébavka (pro Igora a Ikona) / Straky / Ježíšek / Jenom lépe / Hory / Skoč Homepage: http://www.zrni.cz Facebook: https://www.facebook.com/kapelazrni YouTube: http://www.youtube.com/user/ZRNI00 Bandzone.cz: http://bandzone.cz/zrni About the band In Czech: "Potkali jsme se na gymnáziu. Roztroušený v různých třídách, na chodbách jsme se párkrát potkali, jak si neseme svoje nástroje, seznámili se s tím, že si v pražský Celetný ulici budeme vydělávat hranim do klobouku. Jezdili jsme studenti-stopem o víkendech Kladno-Praha, na ulici pak hráli: housle, flétna, kytara, zpěv, někdy nějaký bicí, a s pár stovkama jsme se vraceli. Pamatuju si jak hrajeme 23.prosince, tenkrát jenom ve dvou, vážnohudebně: flétna s houslema, ruce jsou zmrzlý a půl hodiny jsme obklopený zvědavýma dětma školkovejma s paní učitelkou, je to milý, ruce rudý, turisti se k nám nedostanou a my nevyděláváme nic, pak policie: "tak pánové..." a my jedeme domu. Neni na dárky. Ale cosi záhadnýho nás na tom neuvěřitelně bavilo. Postupně jsme se začali scházet častěji, skamarádili jsme se přes muziku skrznaskrz, jezdili na vandry, vandrovali, a všude s nástrojema. Začali jsme si dělat vlastní písničky a slíbili si věrnost na život a na smrt, a taky že budeme nejslavnější kapela všech dob. Pojmenovali jsme to Zrní. Někde od tenkrát nemáme víkendy jiný než zkouškový. Zkoušíme. Nejdřív u nás ve sklepě, pak si platíme zkušebnu-světlou, prostornou a drahou, a teď už zas ve sklepě. Tmavym a chladnym. Ve sklepě našeho basisty už několikátym rokem, pátek, sobota, neděle, se zázračnou tolerancí jeho rodičů, kteří nad námi pochutnávají si na nedělním svátečním obědě a sklenky se natřásají. Naše hudba, spolu s našimi názory prošla za těch teď už osm let řádným vývojem, prošli jsme si tisícerýma neshodama o tom, kterým směrem se ubírat, hádkama o svých vlastnostech, krizema z nekončící neslávy, až se vše postupně uklidnilo, ustálilo a vládne poměrně dlouhodobá příjemná tvůrčí atmosféra a shoda. Našli jsme si svoji hudební řeč, funguje nám to. Každej z nás má v tom strojku svojí roli, každej přináší svůj podíl a svojí typickou atmosféru. Proti začátkům už zpíváme výhradně česky, protože tak můžeme mluvit absolutně upřímně-až z morku kosti, protože každý písmenko vyvolává asociaci. Čeština je pro nás důležitá, a zpětně si sami sobě děkujem za název Zrní-poctivý, ryzí slovo. Sadba, práce, jídlo. Co se hudební složky týká, vždycky nás bavilo hlavně si hrát. Pohrávat, hudebně si povídat, komunikovat, jako prstama do vzduchu, jako lidi na ulici. Tvořit a interagovat, jak to vidíme všude okolo. Od začátku jsme se shodli, že nechceme používat žádný přetřesený postupy a fráze, stejně jako žádný módní trendy, který za pár let budou znít staře. Vždycky když máme nějak pojmenovat svůj styl, máme zvolit žánr, tak vlastně moc nechápeme, co se po nás chce. Ovlivňuje nás cokoli: melodie, zvuk, komiks, počítač, Poldovka. Vycházíme z tradice hudby lidový, která vychází z naší krajiny a ze zkušeností našich předků. A samozřejmě taky ze současný rychlý, elektronický doby, do který jsme se narodili, a která přináší zvuky strojů, aut, měst, nový lidský pocity a situace, nový technický možnosti. Baví nás Radiohead, Efterklang, Arcade Fire ale i DVA, Koubek, nebo Dvořák. Všechno náma prochází, míchá, přetváří se, a my jsme mlýnek na maso a vycházejí nudličky, smaží se bramboráčky. Pivečko, žranice. Na koncertech hodně pracujem s energií. Snažíme se být spontánní, dětsky a lidsky hraví. Zrní spolu hraje od 23.6.2001 a pořád ve stejném složení. Zpěv, housle, kytary, basa, bicí, akordeon, flétna, popřípadě hrnečky, lžíce, kameny, samply a smyčky. Rádi bychom hudbou šířili chuť pozorovat, fascinovat se, brát život jako hru, intenzivní zážitek, jako takový povídání dílků jednoho celku. Povídání vůněma, očima, tvarem, zvukem... Kdyby něco takovýho lidi z naší muziky cítili, tak budeme rádi."